V letech 1995-2000 jsem studovala výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě v Olomouci. Zde jsem potkala několik zásadních lidí, kteří měli vliv nejen na moji tvorbu. Byl to malíř Jiří Krtička, kreslíř a konceptualista Petr Jochmann a z řad studentů jeden z nejvýraznějších Pavel Preisner. Rozhodně jsem si uvědomila, že pro mne není nejdůležitější najít a brousit vlastní individuální rukopis, ale že obsah si volí svou formu. Z promalovaného fantaskního nebo fatalistického světa jsem v diplomové práci přešla k minimalistickým zátiším, které se nacházely všude kolem.
Po ukončených studiích v Olomouci jsem přešla na magisterské studium na brněnskou FaVU (2000-2002) do ateliéru Intermédia k Václavu Stratilovi. Bylo to období objevování, experimentování i ztrácení se. Objevila jsem tvorbu Jiřího George Dokoupila a definitivně přestala řešit problém individuálního rukopisu. Studium u Václava dávalo nekonečné možnosti, které se ale mohly stávat pastí. Věnovala jsem se především expresní malbě a trendům na truc jsem propadla kovbojskému šarmu. Jako závěrečnou práci jsem natočila půlhodinový western z Brna „Nesmrtelná“. Byl oceněn Cenou děkana.
Po studiích jsem se věnovala především malbě, která byla stále spíše expresivní. A začala pracovat v módním průmyslu. Stala jsem se členem uměleckých skupin Boa a Echt Gold – viz.CV.
V roce 2013 se mi narodil syn. Jako samoživitelce se mi převrátil život vzhůru nohama a ekonomický tlak měl vliv na moje umělecké soustředění. Na nějakou dobu jsem vypadla ze společenského i uměleckého života. Nicméně tvořila jsem, i když pomaleji, dál. Musela jsem změnit formu projevu. Opustila jsem barvy a začala pracovat s olejovými pastely, kterými se mi podařilo přenést rozechvělost malé kresby na velké plátno. Na moji tvorbu má také velký vliv dlouhodobého působení v módním průmyslu, navrhování interiérů a nábytku. Odrazila se v ní jemnost, ticho večerů, minimalismus, geometrie, touha po harmonii. Nicméně se velmi ráda vracím k malbě, kde se vynořuje můj další svět bytůstek hledajících to, co já a nacházejících To dříve než já.
V roce 2022 jsem začala působit v ateliéru v Káznice Studios na Bratislavské, kde jsem konečně začala intenzivněji rozvíjet načatou tvorbu. Zároveň jsem tam fungovala jako lektorka rukodílny v rámci projektu Centrum Platan pro lidi, kteří prošli nějakou špatnou duševní zkušeností. S mými autistkami jsme nastartovaly módní a designérskou značku Poor Social Club. S ukončením grantu (2023) bohužel skončila i dílna. Pro mě to ale byla neocenitelná zkušenost.
V roce 2022 jsem také vstoupila do pětiletého terapeutického výcviku nedirektivního směru. Začala se nová další etapa mého života, kdy se snažím skloubit do sebe vše důležité, čemu se opravdu chci v životě věnovat a rozvíjet. Propojit umění s terapií a pomoci tak sobě a co nejvíce lidem, kteří si pomoci budou chtít.
